Ze života komory  •  Náš pohled na …

6 novinek z české daňové legislativy

Od 1. července 2017, téměř 3 měsíce po svém přijetí, nabyl účinnosti tzv. daňový balíček. Novelou zákona o daních z příjmů, konkrétně částí týkajících se fyzických osob, jsme se zabývali v minulém vydání a v tomto čísle Vám představíme nejdůležitější změny v oblasti daně z příjmů právnických osob. Součástí daňového balíčku je také novela zákona o DPH, z níž jsme pro Vás vybrali 2 zajímavá témata. Jedním z nich je uplatňování DPH u zálohových plateb, se kterým je spojena řada nejasností. Druhé téma se zabývá nově zavedeným institutem nespolehlivosti u neplátce DPH.

Autor: Mazars Tax View

NOVELA ZÁKONA O DANÍCH Z PŘÍJMŮ – DPPO

V minulém čísle jsme se věnovali změnám vyplývajícím z daňového balíčku v oblasti daně z příjmů fyzických osob. Tentokrát jsme vybrali několik změn týkajících se daně z příjmů právnických osob.

 Finanční leasing

Nová úprava vylučuje z finančního leasingu majetek, který se neodepisuje dle § 26 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) a nehmotný majetek. Dále je stanoveno, že pokud je leasingová smlouva ukončena před uplynutím minimální doby leasingu, považuje se tento vztah za nájem, nikoli finanční leasing. Nová úprava se použije u smluv, kde byl předmět nájmu předán od 1.7.2017.

Technické zhodnocení

Významnou změnou prochází odepisování technického zhodnocení (dále jen „TZ“). Nově může uplatňovat daňové odpisy poplatník, kterému byl přenechán majetek k užívání, z TZ provedeného na tomto majetku. Typicky jde o podnájemce. Dosud mohl daňové odpisy uplatňovat pouze vlastník, nebo nájemce.

Platí obdobná pravidla, jako u nájemců, tzn. TZ hradí podnájemce, nezvyšuje vstupní cenu u vlastníka, je zařazeno do stejné odpisové skupiny jako zhodnocovaný majetek a existuje souhlas vlastníka s odpisováním. Podnájemci dává souhlas nájemce, který musí mít souhlas od vlastníka. Nájemce nemůže na podnájemce převést více práv, než má sám.

Při ukončení nájemního vztahu platí ve vztahu nájemce – podnájemce obdobná pravidla jako se dosud používala ve vztahu vlastník – nájemce. Tzn. případný nepeněžní příjem vzniká nájemci (ne vlastníkovi), na podnájemce se vztahuje omezení daňové uznatelnosti daňové zůstatkové ceny (TZ do výše související náhrady dle § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP.

Nová pravidla lze použít na TZ dokončené a uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání od 1.7.2017. Daňové odpisy může podnájemce poprvé uplatnit od zdaňovacího období, které začíná po 1.7.2017 (tj. v případě kalendářního roku od období 2018). Bude-li TZ po 1.7.2017 dokončeno na majetku, který byl zhodnocen již dříve, nezvyšuje se vstupní cena původního majetku, ale je nutné zařadit TZ jako novou kartu majetku, neboť na původní TZ se možnost daňového odpisování nevztahuje.

Nehmotný majetek

Mění se také ustanovení § 32a odst. 4 ZDP, které upravuje dobu daňového odepisování nehmotného majetku. Pro příslušné kategorie byla dříve pevně stanovená doba odpisování, nově jde o dobu minimální. Tzn., poplatník bude moci dle svého uvážení odepisovat majetek i delší dobu. Ostatní podmínky zůstávají nezměněny (např. i nadále nebude možné daňové odpisy nehmotného majetku přerušit). Delší dobu odpisování lze použít u nehmotného majetku, který se začíná odpisovat od 1. 7. 2017.

Vyřazení původní stavby v rámci nové výstavby

Nově je výslovně stanoveno, že se do vstupní ceny nové stavby zahrnuje daňová zůstatková cena likvidované stavby. Dosud se zahrnovala účetní zůstatková cena (v návaznosti na obecnou úpravu v účetních předpisech). Poplatník bude tedy evidovat rozdílnou účetní a daňovou vstupní cenu.

Žádost o závazné posouzení

Rozšiřuje se o způsob určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny (§ 38nd ZDP). Záloha na výplatu podílu na zisku Z důvodu právní jistoty a odstranění pochybností je nově výslovně potvrzen obecný princip při aplikaci srážkové daně, a to, že se na každou vyplacenou zálohu na příjem, ze kterého je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby, či doplatek do celkového plnění pohlíží jako na samostatný příjem. To se týká např. záloh na výplatu podílů na zisku.

CO PŘINÁŠÍ NOVELA ZÁKONA O DPH V OBLASTI ZDAŇOVÁNÍ ZÁLOH?

V souvislosti s nabytím účinnosti červencové novely zákona o DPH vydala česká daňová správa několik informací k zásadním změnám, které novela přináší. Jednu ze zajímavých změn přináší i nový § 20a zákona o DPH, který upravuje uplatnění DPH při dodání zboží a poskytnutí služby. Tento paragraf zároveň řeší uplatnění DPH u zálohových plateb. Ač

Generální finanční ředitelství (dále jako „GFŘ“) uvádí v informaci vydané k ustanovení § 20a zákona o DPH (dále jako „Informace“), že nový paragraf žádnou faktickou změnu nepřináší, odborná daňová veřejnost se s tímto názorem plně neztotožňuje. Informace totiž uvádí několik příkladů, které uplatnění DPH u záloh osvětlují. Některé z nich však nepřináší zcela jasný výklad, což může být pro plátce DPH do jisté míry zavádějící.

Novela zákona o DPH, stejně jako Informace, obsahují výčet údajů, které musí být známy, aby vznikla povinnost přiznat DPH již na základě přijaté zálohy, tj. ještě před uskutečněním zdanitelného plnění. Povinnost přiznat DPH ze zálohové platby poskytnuté před uskutečněním zdanitelného plnění vzniká pouze tehdy, když jsou k okamžiku platby známy veškeré relevantní znaky uskutečňovaného plnění.

Skutečnosti, které musí být známy, jsou následující:

• jasné určení zboží či služby, které jsou předmětem daně
• sazba DPH, které podléhá dodání zboží či služby,
• místo plnění.

Pokud je přijata záloha na blíže neurčené plnění (tj. ke dni přijetí zálohy není dostatečně jasné k jakému konkrétnímu druhu zboží či služby se úplata vztahuje), nebo není ke dni přijetí zálohy dostatečně znám některý z výše uvedených údajů, plátce DPH nemá povinnost přiznat DPH z titulu přijetí takovéto zálohy. V tomto případě plátce DPH odvede DPH až ke dni uskutečnění plnění. Nejvyšší správní soud však rozhodl ve prospěch poplatníka a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v tomto konkrétním případě je třeba vycházet z toho, že podstatou daně z nabytí nemovitých věcí je zdanění hodnoty převáděné nemovitosti a převodcem dosaženého finančního výnosu z prodeje nemovitosti, přičemž za součást finančního výnosu převodce nelze považovat DPH. Plátce daně totiž DPH vybírá jako součást kupní ceny pro stát, odvádí ji do státního rozpočtu a DPH tudíž není součástí finančního výnosu plátce.

Výklad zastávaný finančním úřadem a krajským soudem je podle názoru Nejvyššího správního soudu rovněž v rozporu s principem daňové neutrality, neboť poplatník by pouze z důvodu, že byl plátcem daně z přidané hodnoty, byl zatížen efektivně vyšší daní z nabytí nemovitých věcí než jiné srovnatelné subjekty, které by plátci daně nebyly. Pokud jde o důvodovou zprávu k zákonnému opatření Senátu, podle níž by DPH měla být zahrnuta do základu daně podle ceny sjednané, Nejvyšší správní soud konstatoval, že zřejmě při přípravě tohoto předpisu bylo uvažováno o takovém řešení, ovšem tento záměr nebyl ve znění příslušných ustanovení zákonného opatření výslovně zakotven.

Na základě tohoto rozsudku se tak plátcům DPH naskytuje možnost podat dodatečná daňová přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a snížit tak dříve přiznanou a uhrazenou daň. S podáním dodatečného daňového přiznání vám naši specialisté rádi pomohou.

INSTITUT NESPOLEHLIVOSTI NOVĚ I PRO NEPLÁTCE DPH

Novela zákona o DPH účinná od července 2017 přinesla ještě jednu zajímavou novinku, a tou je institut nespolehlivé osoby. Vedle institutu nespolehlivého plátce, který je v zákoně o DPH zakotven již několik let, přišli zákonodárci s rozšířením institutu nespolehlivosti i na neplátce DPH. Novela zákona o DPH zároveň od července 2017 upravila znění textu zákona týkajícího se nespolehlivosti pro DPH skupinu (§ 5a zákona o DPH a násl.), a to jak ve vztahu k nespolehlivosti plátce, tak ve vztahu k nespolehlivé osobě.

Koho může správce daně označit za nespolehlivou osobu

Za nespolehlivou osobu je označen jakýkoliv neplátce DPH, který závažným způsobem porušil své povinnosti ve vztahu k DPH. Neplnění povinností v oblasti jiných daní než DPH, k nespolehlivosti neplátce DPH nepovede. Za nespolehlivou nebude označena osoba, která se dopustila ojedinělého a neúmyslného pochybení, které nestačila včas napravit, ale která jinak plní své DPH povinnosti řádně a včas.

Výčet pochybení vedoucích k nespolehlivosti neplátce

Generální finanční ředitelství ČR (dále “GFŘ”) vydalo k institutu nespolehlivé osoby informaci (dále jen „Informace“), která vymezuje přesný rozsah pochybení, které vedou k nespolehlivosti osoby:

• Neplnění povinností identifikované osoby Identifikovaná osoba se může stát nespolehlivou, pokud neplní své povinnosti v oblasti DPH, tj. nepřizná ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě pořízení zboží z jiného členského státu EU, poskytnutí služby do EU, dodání zboží s instalací nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi, nebo nepodá souhrnné hlášení v případě, že poskytla službu do EU. Za pochybení se považuje situace, kdy není splněna povinnost na výzvu správce daně dvakrát v období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
• Nezaplacení DPH uvedené neplátcem na dokladu Za nespolehlivou bude označena osoba povinná i nepovinná k dani, která uvedla na dokladu DPH a toto DPH nepřiznala. Stejně jako ve výše zmíněném případě je za pochybení vedoucí k nespolehlivosti považována situace, kdy není DPH přiznána na výzvu správce daně dvakrát za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
• Vystavení fiktivního dokladu za účelem krácení DPH
• Uvedení nepravdivých nebo neúplných informací v přihlášce k registraci k DPH (a to včetně skutečného sídla pro účely DPH)
• Nedoplatek na DPH minimálně 50 000 Kč, jak u osoby povinné, tak u osoby nepovinné k dani
• Opakované (tj. 2x za 12 měsíců viz výše) nepodání DPH přiznání a nezaplacení DPH při pořízení nového dopravního prostředku z EU realizovaného osobou nepovinnou k dani

Změny institutu v souvislosti s registrací nebo jejím zrušením

Pokud nespolehlivá osoba požádá o registraci k DPH nebo jí tato povinnost vznikne ze zákona, rozhodnutím o registraci se automaticky stane nespolehlivým plátcem DPH. Na druhou stranu nespolehlivý plátce, který požádá o zrušení registrace k DPH (nebo mu je registrace zrušena z moci úřední), se automaticky stane nespolehlivou osobou.

Zveřejnění statusu

Stejně jako v případě nespolehlivých plátců, status nespolehlivé osoby je zveřejněn v registru DPH.

Změna statusu

Nespolehlivá osoba může požádat o “zbavení” nespolehlivosti nejdříve po uplynutí jednoho roku od přidělení tohoto statusu. Během tohoto roku nesmí porušit byť jen jedinou ze skutečností zakládajících nespolehlivost, jinak bude její žádost správcem daně zamítnuta.

Vliv nespolehlivosti subjektu na jeho spolupráci s obchodními partnery

Na rozdíl od institutu nespolehlivého plátce, nemá institut nespolehlivé osoby vliv na zákazníky nespolehlivé osoby. Institut ručení, který se aplikuje na zákazníky nespolehlivého plátce, se totiž vztahuje pouze na plátce DPH. U nespolehlivé osoby je ručení za nezaplacenou daň zcela vyloučeno. Institut nespolehlivosti dopadá negativně na nespolehlivý subjekt. Nejen, že na něj správce daně nahlíží přísněji, má i určitá omezení v rámci svého jednání, a to především v okamžiku, kdy se stane plátcem DPH.

PROKAZOVÁNÍ SKUTEČNÉHO POSKYTNUTÍ SLUŽEB

V poslední době se v případě kontrol ze strany správce daně často setkáváme s požadavky na prokázání skutečnosti, že fakturované služby byly daňovému subjektu skutečně poskytnuty a zda a jakým způsobem byly související náklady vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o dani z příjmů. Rádi bychom problematiku prokázání poskytnutí služeb krátce shrnuli.

Obecně lze říci, že pro posouzení nákladů jako daňově uznatelných není rozhodující, zda výdaje budou reálně následovány vznikem předpokládaných příjmů. Není totiž možné předpokládat, že veškeré vynaložené výdaje vždy přinesou daňovému subjektu odpovídající příjem. Podstatné je, že se jedná o výdaje, které bezprostředně souvisí se zdanitelnými příjmy, jsou přiměřené a existuje mezi nimi a očekávanými příjmy přímý vztah (ne však již přímá úměra). Zmíněná bezprostřední souvislost znamená, že bez vynaložení daných nákladů by subjekt očekávané příjmy vůbec nezískal či ani neměl možnost je získat. Dále je třeba specifikovat, v čem dané úkony přesně spočívaly.

Nutno je tedy vždy prokázat, že faktický výdaj buď přinesl příjem, nebo jej do budoucna zajistil nebo alespoň napomohl již dosažené příjmy dřívější činností daňovému subjektu udržet. Zvláště je třeba připomenout, že i uskutečňování poradenských a manažerských činností může být prokázáno hmatatelným výstupem či výsledkem činnosti, např. výsledkem revize obchodních smluv, hodnocením účetnictví či efektivity práce vybrané divize daňového subjektu, obchodní korespondencí či jinými obchodními dokumenty, prezentacemi, potvrzeními o uskutečňování pracovních cest (knihy jízd, letenky), zápisy z jednání apod.

Mezi vynaloženými výdaji a zdanitelnými příjmy musí tedy existovat jasná vazba, přičemž neuznatelné jsou takové výdaje, které zřetelně neodpovídají ekonomicky racionálnímu (přiměřenému) chování, tj. nedávají z ekonomického hlediska smysl.

Pokud daňový subjekt neunese výše uvedené důkazní břemeno nebo argumentaci správce daně považuje za nedostatečnou či neprůkaznou, existuje riziko doměření daně a navazujících sankcí.

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD ROZHODL O DELEGACI MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI K VÝKONU SPRÁVY DANÍ

Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku zabýval delegací místní příslušnosti dle § 18 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Správce daně zjistil, že společnost sídlí na Praze 1, avšak její provozovny jsou umístěny v Ústeckém kraji, kde je k zastižení její jednatel, vedení, zaměstnanci, jsou zde účetní doklady a dochází zde k plnění samotného předmětu činnosti. Rozhodl tedy o delegaci místní příslušnosti z Finančního úřadu pro hl. město Prahu na Finanční úřad pro Ústecký kraj z důvodu dodržení podmínky účelnosti a hospodárnosti při správě daní.

Společnost nerozporovala, že vykonává část ekonomické činnosti v provozovnách mimo své sídlo, nicméně namítala, že obchodní aktivity probíhající v jejím sídle mají z hlediska úspěchu podnikání stejně důležité opodstatnění a není proto důvod, aby jí nebyl příslušný spravující finanční úřad určen dle sídla.

Z rozsudku NSS vyplývá, že je důležité, aby „daňové sídlo“ společnosti bylo místem provozu, kde může daňová správa provádět místní šetření a daňové kontroly, může být v bezprostředním kontaktu s daňovým subjektem, a kde může v reálném provozu ověřovat potřebné skutečnosti a výkon podnikatelských aktivit. Místem výkonu podnikatelských aktivit totiž primárně není místo, odkud dochází k obchodnímu vedení společnosti statutárním orgánem, ale místo, kde dochází k reálnému každodennímu chodu (s ohledem na oblast činnosti). Z uvedeného případu je zřejmé, že formální změna sídla společnosti není zárukou, že místní příslušnost zůstane v rukou finančního úřadu, který je sídlu nejblíže. Správce daně při rozhodování o místní příslušnosti zkoumá různé aspekty. K prokázání může použít fotodokumentaci u vchodu do sídla společnosti, informace z oficiálních webových stránek společnosti, údaje o zaměstnancích z ročních vyúčtování aj.