Ze života komory  •  Náš pohled na …

Co všechno je dovolená a jak ji čerpat

Dovolená je pracovní volno v zaměstnání, které dle zákona poskytuje zaměstnavatel svému zaměstnanci. Zaměstnanci za její čerpání přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Zákonem stanovená výměra dovolené pro zaměstnance činí nejméně čtyři týdny za rok. Výměru dovolené je možné prodlužovat, a to nejen o jednotlivé kalendářní dny ale i týdny. Důležité však je dodržet princip rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu diskriminace. Pracovníci ve veřejné a státní správě mají nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce, pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol mohou čerpat až 8 týdnů. Tuto dovolenou ale již není možné prodlužovat.

Dovolenou rozlišujeme na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Dovolená za kalendářní rok náleží zaměstnanci, pokud je v pracovním poměru u svého zaměstnavatele alespoň 60 dní. Netrvá-li pracovní poměr nepřetržitě po celý rok, nemá zaměstnanec nárok na celou dovolenou, ale přísluší mu pouze její poměrná část, která činí jednu dvanáctinu dovolené za každý odpracovaný měsíc. V případě, že zaměstnanec neodpracuje minimálně 60 dní, vzniká mu nárok na dovolenou za odpracované dny. Jedná se o jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů. Dodatková dovolená o výměře jeden týden ročně náleží pouze zaměstnancům, kteří vykonávají u zaměstnavatele po celý kalendářní rok zvláště obtížnou práci nebo pracují pod zemí (práce v dolech, ražba tunelů apod.). Rovněž tato dovolená je poměrově krácena, pokud zaměstnanec tuto práci vykonává jen po část roku. Výčet zaměstnanců, kteří mají nárok na dodatkovou dovolenou, naleznete v zákoníku práce (§ 215 odst. 2).

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci čerpání dovolené tak, aby byla vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo (rok 0). Pokud zaměstnanec dovolenou pro příslušný kalendářní rok nevyčerpá, má zaměstnavatel povinnost určit zaměstnanci čerpání dovolené tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku (rok 1). Neučiní-li tak zaměstnavatel do 30. 6. (roku 1), právo určit si čerpání dovolené má poté zaměstnanec, přičemž je povinen její čerpání zaměstnavateli písemně oznámit alespoň 14 dnů předem. Nárok na nevyčerpanou dovolenou zaměstnanci nezaniká, dovolená se převádí do dalšího období, nicméně je však porušením pracovněprávního předpisu, neboť zaměstnavatel neurčil zaměstnanci řádně a včas vyčerpání této dovolené ani do konce následujícího kalendářního roku po roce, v němž právo na tuto dovolenou vzniklo. V případě, že zaměstnanci brání k vyčerpání dovolené dočasná pracovní neschopnost, mateřská či rodičovská dovolená, zaměstnavatel musí zaměstnanci určit dobu čerpání dovolené po skončení těchto překážek v práci.

Práva a povinnosti zaměstnance

Při čerpání dovolené je důležité přihlížet nejen k provozním potřebám zaměstnavatele, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance. Je-li zaměstnanci poskytována dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část trvat nejméně dva týdny v celku, nedohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak. Určenou dobu čerpání dovolené musí zaměstnavatel zaměstnanci písemně oznámit, a to 14 dnů předem. Pokud nastane situace, že zaměstnavatel je nucen zrušit zaměstnanci určenou dobu čerpání dovolené nebo jej z dovolené předčasně odvolá, je povinen nahradit zaměstnanci veškeré náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly. Dovolenou lze zaměstnanci rovněž krátit. Ke krácení dochází v případě, že zaměstnanec neodpracuje kvůli překážkám v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce (např. dlouhodobá pracovní neschopnost, rodičovská dovolená), určitý počet dnů. Za prvních 100 zameškaných pracovních dnů zaměstnavatel krátí dovolenou o jednu dvanáctinu, za každých dalších 21 dnů rovněž o jednu dvanáctinu.

Autor: Jana Boštíková,

vedoucí oddělení HR & Payroll Services,

Mazars